Za všechno můžou oni

Vzpomínáte si ještě na předchozí vládu? Měli jsme ji tu celé čtyři roky a nejednou jsme jí nemohli takzvaně přijít na jméno. Jí jako celku, případně jejím jednotlivým ministrům, případně s touto spojeným potentátům.

Napřed jí všichni soudní lidé vyčítali, že dělá dluhy i v dobrých časech, kdy by se to bez nich obešlo. Na což se takovým nespokojencům dostávalo jenom odpovědi, že je naše země málo zadlužená a je možné a snad i výhodné takový státní dluh zvýšit. A pokud jste to nechápali a nechápete, nejste v tom sami, ani já jsem to nechápal a nechápu. Respektive jsem to chápal jako bejkárnu.

peníze Indonézie

Pak přišly těžké koronavirové časy. Spousta lidí zůstala zavřená bez práce doma, a nemaje nic moc na práci jenom přežívala ze státní finanční pomoci vyplácené opět na dluh státu a nadávala na poměry a na ty mocné, kteří nám všem leccos přikázali nebo zakázali, ale sami se tím velice často neřídili. A kritiky vesměs odpálkovali.

Nakonec nám po oné vládě zůstal jen hrozivě velký státní dluh a inflace vyvolaná jak tímto, tak i tím, že si lidé konečně začínají financovat to, co si museli odpírat, což vede k vysoké poptávce v době, kdy je tu naopak z různých důvodů omezená nabídka a někdy i nedostatek.

skleničky mincí

Takže u nás rostou ceny. A kvůli nim mají naši lidé často problémy. A co teď s tím? Jak se vypořádat s problémy, které tu máme a zjevně i nadále mít budeme?

Je to smutné, ale prostě si musím myslet o našich lidech něco, co jim rozhodně nelichotí. Samozřejmě ne o všech, ale o mnohých. Protože ať se kouknu kamkoliv do zpravodajství, respektive ať si přečtu řečičky třeba bývalého premiéra nebo pochybných politických uskupení, vidím tu snad jedině to, co po nich naši lidé často masově papouškují. Že se naše současná vláda nestará, že jde o koalici tvořenou lidmi, kteří se o naše prosté lidi nestarají a nechávají je trpět. Zatímco za … bylo líp.

A navzdory tomu, že naše dnešní vláda určitě také není dokonalá, si tak prostě musím o spoustě našinců myslet, že jsou… Jak to jenom říci?

V nejlepším případě bych použil slovo sklerotici. Kteří by se měli rozpomenout na minulo. A když se jim nelíbí důsledky tohoto, co kdyby šli prostě víc pracovat? Nezaměstnanost je přece minimální a něco se najde.