Věděli jste, že od roku 1990 vzrostl počet případů, kdy bylo dítě zasaženo padajícím nábytkem, vzrostl o čtyřicet procent? A věděli jste také, že nejvíce úrazů se dětem stává doma? Statisticky vzato se zdá, že je to až v pětašedesáti procentech pravda.
Britové udělali výzkum
Britská studie ukázala, že pouze čtyřicet procent matek-prvorodiček bylo schopno detekovat nebezpečí, které jejich potomkům doma hrozí, ten zbytek bral všechno dost na lehkou váhu. Některé věci ale člověka nenapadnou, například:
– Po plyšových hračkách se může dítě pokusit opustit postýlku
– Pastelky může čtyřleté dítě rozlomit a menší úlomky spolykat
– Po šuplících se může dítě pokusit vylézt na skříň
– Dvířky od skříněk se může dítě zranit
– O rohy a hrany stolů nebo postelí se může praštit
U dětských pokojů je nevýhoda hlavně v tom, že vlastně plní všechny funkce, které pro dospělého člověka plní celý byt nebo dům: ložnice, šatna, pracovna, místo pro hračky, hrací plocha…
1. Smiřte se s tím, že v tomto případě je pořádek velice relativní pojem
2. Nemůžete dítěti do pokoje strkat věci navíc
V zásadě platí, že nejvíce místa by mělo být okolo postele, pokud už děti samy chodí a nemají postýlku nebo kolébku. Malé děti potřebují mnohem více pohybu než nábytku. Proto myslete na to, že podlaha musí být teplá a protiskluzová, protože všechny děti jsou do věku šesti let přibližně stejně aktivní, jsou-li zdravé.
Rozhodně dbejte na to, aby v pokoji bylo:
– Minimum úložných prostorů
– Žádné police
Dbejte na kvalitní materiály, ale raději méně. Nezapomeňte, že děti zkusí všechno osahat, olíznout, strčit do pusy – to děti dělají, zkoumají tak svět. Proto by měl být nábytek stabilní, všechno by mělo být otevřené a všechno snadno dosažitelné, hlavně hračky, se kterými si dítě hraje často.