Mohlo by se zdát, že už v dnešní době může jezdit autem každý, kdo si to jenom zamane. Auta se nám nabízejí už dokonce i v četných reklamách, kdekdo z prodejců se nám dokonce vnucuje, nakolik to jenom jde, jenom aby se mu snad podařilo nám nějaký ten vůz prodat, a tak to vypadá, že stačí vzít peníze, auto si vybrat, zaplatit a odjet.
Jenže ono to přece jenom až tak snadné není. Auto u nás sice prodají komukoliv i bez čekání a třeba i s nejedním ústupkem zákazníkovi, jenže ono to tou koupí nekončí. A co tedy nesmíme opomenout, abychom nejen vyjeli, ale také skutečně normálně jezdit mohli?
Samozřejmě je třeba se v první řadě postarat o to, aby takové námi pořízené vozidlo splňovalo všechna nezbytná kritéria, co se týká bezpečnosti a provozuschopnosti. Což není obvykle problém u prodejců nových vozů, ale u autobazarů už se na to moc spoléhat nedá. Stočené tachometry, zamaskované následky předchozích nehod, koroze, opotřebované součásti… Je dost toho, na čem může být zákazník ošizen. A kdo by to podcenil, doplatil by na to nejpozději při servisní prohlídce, po které by se nedoplatil. Pokud by ho takové vozidlo nezradilo ještě dříve.
Pak je pochopitelně třeba mít řidičský průkaz. I bez toho se sice řídit dá, ale jen do doby, než člověka chytnou. A pak by mu to mohlo přijít hodně draho, jak víme.
Je také záhodno mít zaplacené pojištění, povinné ručení, které se vyžaduje, a velice často i dálniční známku, což jsou sice zase jenom formality, které nebrání jízdě jako takové, ale zkomplikovaly by život řidiče, kdyby je neměl.
A pak je nutno mít v autě i povinné vybavení. Aby nebyly problémy, až budeme mí poruchu nebo až nás zastaví při kontrole. Je tu vyžadována lékárnička, výstražný trojúhelník, některé nepostradatelné náhradní díly…
Prostě dnes není problém koupit si auto. Ale přesto není jednoduché zvládnout vše, abychom jím mohli jezdit.